Nejstarší soubor tiskových
metod jsou techniky pro tisk z výšky. Jejich počátky sahají hluboko
do
kulturni historie lidstva a mnohostranný vývoj, kterým během věků prošly,
jim určil mezi všemi ostatními grafickými technikami přední a základni
roli a misto.
Princip tisku z výšky spočivá v tom, že se obraz nakreslí
na tiskovou formu a potom se místa, jež nemají tisknout, z povrchu formy
rozličným mechanickým, připadně i chemickým způsobem odstraňují. Na zbylá
nevyhloubená místa se nanese tisková barva a tato místa - odpovídající
kresbě a vyvýšená nad ostatní hmotu tiskové formy - se za přiměřeného
tlaku otisknou na papír.
Pro tiskovou formu může být použito
nejrůznějšího materiálu; nejčastěji dřeva, kovu, ale i kamene, hlíny nebo
linolea, těsta apod. Volba materiálu i způsob zpracování dodávají otištěné
kresbě specifický charakter. |
Techniky zpracování forem pro tisk z výšky jsou:
- kamenoryt
- dřevořez
- dřevoryt
(xylografie)
- rytina do Mässrovy
desky
- linořez a linoryt
- ražená technika
(tzv. šrotový tisk)
- kovoryt (kovořez)
- olovoryt
-
originální zinkografie
Tisk grafického listu můžeme provést
bud' ručně nebo v některém typu knihtiskařského lisu. Po úpravě lze
použít i lisu měditiskařského nebo litografického. Pro otisk z výšky
je typické ostře ohraničené plošně (nereliéfní) ulpění barvy na
papíře.
Tlakem při tisku se papír poněkud protlačuje, což poznáme hlavně na jeho
rubu.
|