Mladší skupinou grafických technik, jež se objevily až na
konci 18. století a od té doby se stále dynamicky rozvíjejí (samozřejmě
v oblasti reprodukční), jsou techniky pro tisk z plochy. Charakteristické
pro ně je to, že tisknoucí partie jsou na tiskové formě ve stejné rovině
jako ostatní (tedy netisknoucí) místa tiskové plochy. Je přitom využito
jednoduchého principu vzájemného odpuzování mastnoty a vody.
Jako tisková forma se tu nejčastěji uplatňuje litografický kámen, může
to však být i hliníkový nebo zinkový plech, želatina a podobně. Podstata
tisku spočívá v tom, že kresba provedená mastnými přípravky snadno přijímá
mastnou tiskovou barvu, zatímco místa, jež tisknout nemají, jsou zvlhčena
vodou a mastnou barvu odpuzují. Originální tisk se zpravidla provádí na
litografickém lisu, případně na ofsetovém nátiskovém lisu. |
Techniky zpracování.forem pro tisk .plochy:
litografie (kamenotisk)
pérová
litografie,
křídová litografie,
lavírovaná litografie,
škrábaná litografie (mezzotinta na kameni),
autografie
přetisk
fotolitografie
kombinace tisku z plochy a z hloubky,
litografická rytina
litografický
lept
algrafie
autorský ofset
světlotisk
Pro tisk z plochy je typický obraz plošného a měkkého charakteru, jenž
spočívá lehce na povrchu papíru, aniž by se do něj vtlačoval (jako je tomu
u tisku z výšky). Nevytváří ani markantní reliéf tiskové barvy jako při
tisku z hloubky (ten je poněkud znatelný jen u technik provedených do hloubky
kamene). Pouze ojediněle (někdy u kamenotisku) se setkáme s tím, že do
papíru jsou vtlačeny okraje tiskové formy - tedy kamene - obdobně jako
faseta u hlubotiskových technik.
|