Vývoj sítotisku

Přímým předchůdcem sítotisku v jeho dnešní podobě byly metody rozmnožování vzorů při potiskování textilií pomocí šablon, jak byly praktikovány na Dálném východě, zejména v Japonsku, již dlouho před naším letopočtem. Podstatnou roli tu sehrála znalost výroby ušlechtilého hedvábí, důležité součásti papírové šablony.
Západní svět se začal zajímat o tuto techniku textilního tisku až koncem 19. století, v době velkého rozmachu textilního průmyslu. První pokusy o uplatnění šablonového tisku se objevuji v textilkách v USA a brzy poté i ve Velké Británii a ve Francii. K podstatnému pokroku napomohl roku 1907 Samuel Simon z Manchesteru, jemuž byl udělen patent na novou metodu ve výrobním procesu: pomocí dvou plstěných válečků protlačoval barvu textilní sitovinou, na níž byla šablona vykryta lakem; nebyla tedy papírová.
Mezi světovými válkami se sítotisk začal objevovat také v dalších zemích a postupně nacházel uplatnění i v jiných odvětvích nežli textilních. Především v propagační grafice byl oceněn rychlý a levný způsob rozmnožování plakátů a potiskování obalů na zboží.
I když bylo v minulosti při sestavováni šablon pokusně použito dokonce tak kuriózních materilálů jako např. lidských vlasů, bylo přírodní hedvábí dlouho jediným dostupným, opravdu vyhovujícím materiálem. Pak však byly podniknuty první pokusy s daleko odolnější sítovinou kovovou. Po vypracování vhodné technologie nanášení chromoželatinového citlivého roztoku na sítovinu vznikla dokonalá reprodukční technika, která umožňuje rozmnožovat prakticky jakoukoli obrazovou předlohu.
K nějvětšímu rozvoji sítotisku došlo hlavně po druhé světové válce. Americká armáda používala této techniky jak pro tisk na papír, tak pro označování - zbraní, orientačních tabulí apod. Měla k tomu specializované jednotky, vybavené pojízdným tiskovým zařízením. Jejich prostřednictvím se vybavení a znalost sítotisku rozšířily po západní Evropé, zejména do NSR. Rychlým tempem rostly nové sítotiskové provozy snažící se metody zdokonalit a modernizovat. Začalo se používat nových velice jemných sítovin z umělých hmot, speciálních citlivých roztoků, šablonových papírů a filmů, rychle schnoucích barev apod. Zrychlil se i proces tisku, když byly zkonstruovány výkonné polo a plnoautomatické stroje a výrobní linky.