Nejmladší
tisková technika, jež se v posledních letech prudce rozšířila do různých
odvětví průmyslové praxe, propagace ale i umělecké
grafiky, je metoda rozmnožování kresby či grafických elementů pomocí šablony.
Tiskovou formu zde představuje šablona zpracovaná rozličným způsobem; je
nesena velmi jemnou sítovinou z textilního, kovového nebo syntetického
vlákna, vypnutou na pevném, dřevěném či kovovém rámu.
Princip tisku je velmi jednoduchý - spočívá v protlačování vazké barvy
propustnými místy šablony pomocí tříče.
Uplatnění sítotisku v průmyslu je mnohostranné - umožňuje potiskovat prakticky
všechny druhy hmot (papír, textil, kůži, sklo, kov, plastické hmoty, dřevo
atd.), předměty plošné i trojrozměrné a často i mimořádné formáty tisku.
Sítotiskové barvy lze nanášet i ve velmi silných vrstvách. Přidáním různých
přísad můžeme u nich dosáhnout smáčivosti, pružnosti či dokonce elektrické
vodivosti.
V textilním průmyslu je pro tuto techniku vžitý název filmový tisk a potiskuje
se jí většina dekoračních tkanin.
V polygrafickém průmyslu tvoří sítotisk čtvrtou skupinu tiskových technik.
Náklady na zhotovení tiskové formy jsou v porovnání s ostatními klasickými
technikami dost nízké. Značná pomalost tisku (nejsou-li použity vysoce
výkonné sítotiskové automaty) však celý proces výroby prodražuje a omezuje
tak ekonomickou využitelnost této techniky pouze na menší náklady. |
Vývoj sítotisku
Přímým předchůdcem
sítotisku v jeho dnešní podobě byly metody rozmnožování vzorů při
potiskování textilií pomocí šablon, jak byly praktikovány
na Dálném východě, zejména v Japonsku, již dlouho před naším letopočtem.
Podstatnou roli tu sehrála znalost výroby ušlechtilého hedvábí, důležité
součásti papírové šablony.
Západní svět se začal zajímat o tuto techniku textilního tisku až koncem
19. století, v době velkého rozmachu textilního průmyslu. První pokusy
o uplatnění šablonového tisku se objevuji v textilkách v USA a brzy
poté i ve Velké Británii a ve Francii. K podstatnému pokroku napomohl
roku 1907 Samuel Simon z Manchesteru, jemuž byl udělen patent na novou
metodu ve výrobním procesu: pomocí dvou plstěných válečků protlačoval
barvu textilní sitovinou, na níž byla šablona vykryta lakem; nebyla
tedy papírová.
Mezi světovými válkami se sítotisk začal objevovat také v dalších zemích
a postupně nacházel uplatnění i v jiných odvětvích nežli textilních.
Především v propagační grafice byl oceněn rychlý a levný způsob rozmnožování
plakátů a potiskování obalů na zboží.
I když bylo v minulosti při sestavováni šablon pokusně použito dokonce
tak kuriózních materilálů jako např. lidských vlasů, bylo přírodní
hedvábí dlouho jediným dostupným, opravdu vyhovujícím materiálem. Pak
však byly podniknuty první pokusy s daleko odolnější sítovinou kovovou.
Po vypracování vhodné technologie nanášení chromoželatinového citlivého
roztoku na sítovinu vznikla dokonalá reprodukční technika, která umožňuje
rozmnožovat prakticky jakoukoli obrazovou předlohu.
K nějvětšímu rozvoji sítotisku došlo hlavně po druhé světové válce. Americká
armáda používala této techniky jak pro tisk na papír, tak pro označování
- zbraní, orientačních tabulí apod. Měla k tomu specializované jednotky,
vybavené pojízdným tiskovým zařízením. Jejich prostřednictvím se vybavení
a znalost sítotisku rozšířily po západní Evropé, zejména do NSR. Rychlým
tempem rostly nové sítotiskové provozy snažící se metody zdokonalit a modernizovat.
Začalo se používat nových velice jemných sítovin z umělých hmot, speciálních
citlivých roztoků, šablonových papírů a filmů, rychle schnoucích barev
apod. Zrychlil se i proces tisku, když byly zkonstruovány výkonné polo
a plnoautomatické stroje a výrobní linky.
|