Jejím pravým domovem se však stala Anglie, kde získala velkou oblibu (bývá proto též někdy nazývána la maníére anglaise). Mezzotinta, která má schopnost vytvářet měkké přechody ze sametových hloubek do splývavých světel, nahrávala úsilí tehdejších umělců o malebnější účin rytiny. Mezi mnohými, kteří touto technikou pracovali, vzpomeňme na pře- dním místě Johna Raphaela Smitha a Richarda Earloma, proslaveného dokonalými reprodukcemi Rubensových a van Dyckových obrazů. Velkého rozšíření se dostalo i barevné mezzotintě, jejímž průkopníkem byl Christoph Leblon; napomohla podstatně v popularizaci děl anglické portrétní školy 17. století.
Zrnění desky
K provedení mezzotinty se nejlépe hodí silnější měděná deska (1,5-2 mm). Potřebné zrno se na ní vytváří pomocí tzv. kolébky neboli skob!iny. Je to ocelový půlkruhový nůž s ostřím vybroušeným do jedné či vice řad ostrých zubů. Kolébku uchopíme za masívní držadlo, postavíme ji kolmo na okraj desky a za silného tlaku ji kolébáme směrem k protějšímu okraji. Vznikne tím řada bodových čar, přičemž body jsou nejen vyhloubeny pod rovinu desky, ale jsou též obklopeny vybrázděným kovem - hřebínkem. Tímto způsobem rozbrázdíme celou plochu desky, nejprve v jednom směru, rovnoběžně řadu vedle řady; pak pokračujeme ve směru kolmém na prvý, potom diagonálním a opačně diagonálním. Celý proces opakujeme tak dlouho, dokud nezmizí všechna hladká, nedotčená místa. Povrch desky se pak jeví při pohledu ze strany dokonale stejnoměrně matný. Práce se zrněním desky je poměrně velmi namáhavá a zdlouhavá, zejména jedná-li se o větší formát. To je pravděpodobně příčinou nepříliš častého výskytu mezzotinty v současné grafice. Zkouší se však, jak celý postup usnadnit a urychlit. Dobrých výsledků bylo např. dosaženo pcužitímkotoučorého zrniče, sestrojeného z několika kotoučových pil o průměru 10-15 cm, pevně uchycených na kovové hřídeli ve vzdálenosti 5 mm od sebe. Uchopením zrniče oběma rukama za vyčnívající konce hřídele (na něž se pro snadnější otáčení nasadí tenké trubky) a koulením všemi směry po povrchu desky za přiměřeného tlaku dosáhneme poměrně ostrého a hustého zrna. Někteří grafici ozrňují desky tak, že je několikrát protáhnou v měditiskovém lisu za vysokého tlaku s přiloženým hrubým smirkovým papírem, který několikrát vymění za nový. Desku lze též ozrnit karborundovým pískem, nasypaným na plochu a přitlačeným litografickým kamenen jímž krouživě pohybujeme. Malé formáty dese ozrníme také pomocí rulety či molety. Někdy se dá mezzotintové zrno nahradit vyleptaným zrner akvatintovým. Tyto způsoby však zdaleka nevytvářejí zrno takové kvality jako postup klasický nebot' je mělké, tupé a postrádá grátek. Snadno se tudíž opotřebovává a nedává dost sytých hloubek v kresbě.

Ztvárnění mezzotintové kresby

Patřičně ozrněný povrch měděné desky přetře me slabým nánosem řídké černé tempery, nebo dc něj vetřeme tiskovou čerň smísenou s lojem. Bíloi křídou pak rozvrhneme kresbu nebo přepauzuje me obrysové kontury přípravného náčrtu. Vybudování mezzotintové kresby probíh, opačně než u ostatních hlubotiskových technik a to jejím prosvětlováním z tmavé ozrněné plo chy - postupně přes půltóny k nejsvětlejším par tiím. Provádíme to větším či menším seškrabává ním a vyhlazováním zrna v místech, jež mají tisk nout světleji. Čím nižší je mezzotintové zrno, tírr méně tiskové barvy udrží - na místech zcela vy hlazených se pak zastíraná barva nezachycuje vú bec, takže při tisku vycházejí bílá. Zrno seškrabáváme trojhrannou ocelovot škrabkou, kterou držíme naplocho, téměř vodo. rovně, aby se nezařezávala příliš do hloubky. Pracujeme zvolna, prokreslujíce nejprve celý obraz v půltónech, vrcholná světla vybíráme až nakonec (připadně teprve po zkušebním otisku). V těchtc místech a tam, kde chceme docílit měkkých přechodů, používáme k nivelizování zrna oblého ocelového hladítka. Po dokončení škrabané rytiny, před jejím vybarvením, je nutno smýt zatřenou pomocnou čerň, Opravy chybných míst provádíme přepracováním po předcházejícím opětovném dílčím rozzrnění skoblinou. Korektury partií příliš prosvětlených učiníme nejlépe moletou nebo tečkováním pomocí rycí jehly. Ostré tmavé linie na světlém pozadí prorýváme nakonec, rovněž pomocí jehly. Negativní světlé drobné plošky a linky v tmavém pozadí se nám těžko podaří při vybarvování rytiny vytřít - k tomu účelu použijeme kousku zahroceného tvrdého dřeva. Vzhledem k ostrosti mezzotintového zrna je vhodné použít k zatírání barvy místo tkaniny měkkého koženého tampónu.

1. škrabky a hladítka

2. kotoučový zrnič

3. skoblina
   k rozzrnění desky