Technika rytiny  provedená v  ocelové desce
     i její grafický účin jsou  prakticky obdobné jako
     u  mědirytu. Poprvé ji použil  kolem roku  1820
     Angličan Charles Heath, jenž se snažil využít pří-
     znivých vlastností oceli, zejména   její odolnosti
     a tím i schopnosti snést při tisku téměř neomeze-
     ný náklad. Pro tuto vlastnost  byl  oceloryt v 19.
     století občas uplatňován při tvorbě knižních ilust-
     rací.Dnes se s ním setkáváme pouze jako s dosud
     nejdokonalejší technikou pro tisk známek, banko-
     vek a jiných cenin. Jako metoda tvorby volných
     grafických děl se již téměř nevyskytuje.
        Rytina se provádí mědiryteckými rydly do ne-
     zakalené ocelové desky, tak jako u mědirytu. Po
     jejím dokončení se deska ztvrdí zakalením.